V neděli 2.4. jsme podnikli s Benjamínky a Vlčaty indiánskou výpravu. Naštěstí se počasí vyřádilo den předem a my museli zvládnout jen vítr a zimu.
Cestu jsme započali jízdou na železném oři z Katusic do Sudoměře, kde na nás na nádraží už čekal průvodce železničního muzea. Vysvětlil nám, že drezíny slouží k opravě kolejí a ukázal nám drezíny poháněné lidskou silou, šlapací, ale i ty motorové. Provedl nás muzeem a ukázal, jakým způsobem se koleje opravovaly.
Dokonce jsme se na drezíně mohli projet a to děti hodně bavilo. Menší se vozili, větší a my vůdci makali.
Zájem o drezíny přerušily kozy. Ano kozy. Jedna z nás dovezla trekingové kozy od pana Kuči z Borče, přesněji kozu a dvě kůzlata. Děti byly nadšené, jako kdyby kozu v životě neviděly. Hned je nakrmily a málem se zapomněly samy nasvačit. Všichni společně s kozami na vodítkách jsme se vydali směr Skalsko.
První úkol byl najít studánku. O studánce vím od své babičky. Kdysi jsme tam spolu byly, ale na mapě nebyla. Nicméně jsme ji chtěli zkusit najít kvůli posvátné vodě. Naštěstí byl porost okolo posekaný, tak jsme ji ve skále porostlé břečťanem nakonec objevili. Jeskyňka byla plná vody. Benjamínkům jsme vstup zatrhli, ale vlčata ji prozkoumat zvládli.
Vodu jsme získali a vyrazili dále na Hrádek. Vyšplhali jsme se do prudkého kopce a na skalách s parádním výhledem posvačili. Skály jsme důkladně prozkoumali. Objevili jsme tajemné místo, kde strom rostl přímo ve skále. Tam jsme společně každý vypil svůj šálek vody ze studánky.
Po dlouhém čekání a zpívání indiánské písně se nám zjevil Šaman, který nám pomocí symbolů ukázal cestu do jeskyně s pokladem.
Polovinu cesty jsme si ukázali na mapě a druhou jsme šli krásným údolím. Když jsme zastavili před posledním symbolem, bylo potřeba podojit kozu a posilnit se. Během pauzy jsme si vysvětlili práci s buzolou a vydali se podle azimutu k jeskyni. Poklad tam byl. Radost z bonbónů byla obrovská z osení už menší, ale i o to se děti podělily.
Co jsme potřebovali jsme zvládli, mohli jsme tedy dojít zpět na nádraží, kde už na nás čekali rodiče. Sice se zpožděním ale nadšením jsme dorazili o hodinu později než jsme plánovali, ale stálo to za to.
Sekyrka (Markéta Hasoňová)