Česká skautská organizace své stoleté výročí oslavila již v roce 2012, tedy před 7 let a my benátečtí slavíme 100 let od založení právě v tomto roce. Jak to všechno v Benátkách začalo, co se za uplynulých 100 let změnilo a po čích stopách dnes kráčíme naší skautskou stezkou?
Pojďme se nejprve společně vrátit do roku 1919. Celý svět se vzpamatovával z první světové války a českoslovenští skauti aktivně plnili službu Československé republice díky skautské poště. Mezitím se Benátkách nad Jizerou objevily první snahy o založení skautského oddílu. Prvotní nadšení pana Horáčka a necelých třech desítek chlapců nemělo bohužel moc dlouhého trvání a skautská činnost v našem městě začala upadat stejně rychle jako přišla. Oživení přišlo až pod taktovkou Josefa Řípy a Jaroslava Adáška, kteří za pomoci mladoboleslavských skautů zinscenovali na nádvoří zámku ukázkový skautský tábor pro širokou veřejnost. Po této akci se přihlásilo 15 chlapců, kteří se stali “základním kamenem” pro nově vznikající 5.oddíl skautů. Jako klubovna skautům posloužila malá místnost v budově základní školy.
Ve dvacátých letech zažila organizace velký boom, přihlásili se noví členové a skautský oddíl bylo potřeba rozdělit na dvě družiny, konkrétně na Lišky a Vlky. Město mělo zájem o rozvoj skautské činnosti, tudíž chlapcům poskytlo klubovnu v altánu v zámeckém parku. Po roce 1927 pak došlo k založení 2. oddílu skautek a roverského kmene, jednotlivé oddíly se proto musí scházet zvlášť.
Brzy však přichází první ze tří zákazů Junáka a díky svému demokratickému smýšlení je organizace v průběhu druhé světové války zakázána. Několik oddílů se snažilo v činnosti pokračovat v rámci jiných organizací např.Klubu českých turistů nebo Klubu mladého hlasatele. Mnoho skautů se však i přes zákaz snažilo hájit skautské myšlenky prostřednictvím ilegálního odboje, velká část z nich za to ale zaplatila životem. Bezprostředně po skončení války došlo k obnově skautingu. Vlna nadšení z nabyté svobody je dokonce natolik veliká, že do Junáka vstupuje třikrát více členů než před okupací. Benátecké středisko tehdy pod vedením Bohumila Balouna uspořádalo na oslavu obnovení spojenou se slavnostním ohněm plným skautských her.
V průběhu roku 1945 bratři Němečkové založili nové skautské oddíly v přilehlých vesnicích – Horky nad Jizerou, Brodce, Horní a Dolní Slivno, Chotětov, Mečeříž a Předměřice. Všechny tyto oddíly následně spadali pod benátecké středisko. V září se chlapecký oddíl rozrostl na tři družiny (Lišáci, Ostříži a Raci), zpočátku se scházel v klubovně na koupališti, později téhož roku se ale z důvodu nevyhovujícího zázemí chlapci vrátili do prostor zámeckého altánu.
Po vítězném únoru v roce 1948, kdy se k moci dostala KSČ, přišla pro skautskou organizaci další rána v podobě začlenění organizace do Svazu Československé mládeže. Kdo nesplňoval podmínky, musel oddíl opustit. V květnu 1949 benátečtí skauti již ilegálně uspořádali výstavu k 30. výročí založení střediska, byla to však poslední akce na dlouhá léta.
Po událostech ze srpna 1968 se v celým Československem rozšířil strach a obavy z budoucnosti, což mělo za následek obavy rodičů, kteří se poté báli pouštět své děti na skautské schůzky. 27.10.1968 se v Benátkách konal slavnostní táborový oheň k 50. výročí založení republiky, v rámci této akce složilo 70 skautů z Benátek a okolí skautský slib a další den byly zasazeny tři lípy (stromy republiky) v zámeckém parku. O rok později středisko oslavilo 50 let od svého založení a v dívčím oddíle vznikla nová družina Fialek. I přes značný úbytek členů od srpna 1968 bylo ve středisku registrováno 136 členů v celkem pěti oddílech.
Po necelých 20 letech došlo v Čechách k politickému uvolnění, což vedlo k opětovnému obnovení organizace. Vedení střediska se ujal Karel Novák, tehdejší ředitel společnosti Carborundum Electrite, který byl za války vězněn v Terezíně za odbojovou činnost. V dubnu 1968 byla ustanovena středisková rada ve složení: vedoucí střediska bratr Novák, zástupce sestra Plicková, vedoucí 2.oddílu skautek sestry Nováková, Krusová, Urbanová, vedoucí 3.smečky vlčat bratr Krauz, vedoucí 4.roje světlušek setrsy Váňová a Krejčová a vedoucí skautů bratři Krejča a Loudín. Město věnovalo skautům další klubovnu, oddíly tak měly k dispozici altán, jednu místnost v Kafemlýnku a jednu místnost v dřevěném domku na dětském hřišti, která zároveň sloužila jako úschovna materiálu. Po letním táboře začalo opět přibývat členů, především dívek a ve 2. oddíle tak vzniká nová družina Slunečnic.
1969 – 50 let od založení skautingu v Benátkách nad Jizerou 
1969 – Oslavy na nádvoří zámku
Radost z obnovení Junáka neměla však dlouhého trvání a skautská činnost byl v roce 1970 opět komunisty zakázána. Někteří benátečtí vedoucí raději od skautskou organizaci zcela opustili, ale našlo se mezi nima pár – především mezi vedoucími skautek a světlušek, kteří se i za cenu politických nepříjemností snažili v činnosti pokračovat. Do vedení jednotlivých oddílů byli poté již ilegálně přizváni lidé, kteří s vedením nemají žádnou zkušenost. Ti, kteří vydrželi, hledali i jiné možnosti, jak pokračovat v činnosti, například začleněním oddílů do jiné organizace. Tyto pokusy ale bohužel nebyly úspěšné, a tak se v roce 1971 konal letní tábor již pod hlavičkou Pionýra – žádné kroje, žádná skautská symbolika, žádné skautské ideály. Po táboře se vedoucí za těchto podmínek rozhodli svou činnost raději ukončit.
Zvrat nastává až v roce 1989, kdy byl Junák již potřetí obnoven. Odmlka v činnosti však způsobila to, že činovníci, kteří byli aktivní v období normalizace, byli buď po smrti, nebo se odstěhovali nebo o skautskou činnost úplně ztratili zájem. Těch pár zbývajících svolal v prosinci Luboš Chadalík, který se následně ujal vedení střediska. Útočiště skautům opět poskytlo město, tentokrát v Raabově vile, kde se ale skauti moc neohřáli, jelikož vila byla zanedlouho vrácena původnímu majiteli. Poté střídavě obývali záložnu a internát
Vzhledem k nedostatečnému vybavení (veškerý majetek v době normalizace připadl Pionýrské organizaci) nemohlo středisko pořádat letní tábory, vedoucí alespoň pro děti plánovali jedno i vícedenní výpravy. První tábor po obnovení se uskutečnil až v roce 1991 v Jetřichovicích, kam se v dalších 7 letech středisko opakovaně vracelo. V roce 1998 se na dlouhou dobu vyřešil problém s klubovnami a skautským domovem se stala budova bývalé školky u Jizery. V roce 1999 bylo ve středisku registrováno 101 členů.
1992 – Vlčata – Tábor v Jetřichovicích 
1992 – Skauti – Tábor v Jetřichovicích
S rokem 2000 přišlo nejen nové tisíciletí, ale do Benátek se přivalila i velká voda, která zaplavila skautskou klubovnu. Z této události si skautské středisko odneslo své jméno – Povodeň. V roce 2001 se pod hlavičkou benáteckého střediska zaregistroval i 8.oddíl vodních skautů v Mladé Boleslavi a oddíl Oregon v Neratovicích.
O pár let později po Luboši Chadalíkovi převzal vedení střediska Jiří Kratochvíl, který v čele vydržel až do roku 2011, kdy si pomyslné otěže přebral Milan Kolář (Líma).
21.století přineslo nové nápady a především nové možnosti. Středisko začalo pořádat akce pro veřejnost, ať už se jednalo o akce v čistě skautské režii – Skautský ples, Drakiáda, Závody Kaňon, Příměstský tábor; nebo akce pořádané ve spolupráci s dalšími benáteckými spolky – Vybíjená, Dětský den, apod. V roce 2017 došlo k dalšímu velkému stěhování do nové klubovny v areálu bývalého letního kina, za kterou skauti opět vděčí městu
Za uplynulých 100 let si čeští skauti zažili krušné chvíle, ale právě díky vytrvalosti těch, kteří zůstali skautským ideálům věrní i v těch nejčernějších dnech, můžeme i my dnes šířit do světa skautské myšlenky a snažit se skrze naši činnost rozvíjet děti.
Děkujeme těm, kteří byli před 100 lety nadšení a začali skautingu v Benátkách prošlapávat cestu, těm, kteří se jakkoliv podíleli na rozvoji našeho střediska a vedení jednotlivých oddílů, těm, kteří jsou v současné době stále aktivní a v neposlední řadě těm, kteří nám vyjadřují podporu.
Jednou skautem, navždy skautem. ✌